Honzik & Besi

V krajině psů, koček a lidí – aneb, jak jsem se stala asistenčním psem

V krajině psů, koček a lidí – aneb, jak jsem se stala asistenčním psem

Přidáno: 02.11.2015 1

Ahojte! Pomiňte, že jsem tak dlouho nepsa ani si nedokažete představit, jak může být pes zaneprázdněn! Ale se nestěžují vím, že je to všechno pro dobro Honzíka :)

Poslední dobou jsem se zúčastnila těžkého školení, a proto jsme s moji trenérkou Katkou potřebovali chvíli odpočinout. Jeli jsme ke Katce je to opravdu úžasné místo! Poznala jsem hodně lidí, hrala jsem s dětmi se sousedství, ale zaroveň jsem nezapomněla i na sladké lenošení 😉 A když už jsme u toho musím vám něco prozradit. Jednoho dne hračka psa, který bydlí s Katkou, začala mi lézt na nervy, tak… jsem ji rozkousla na malé kusy. Doufám, že se můj nový kamarad nebude hněvat!

Když už se bavíme o kamarádech poslední dobou jsem ziskala jsem opravdu hodně nových známých. Jako asistenční pes musim vědět jak se spravně chovat ve společnosti, a proto každý pátek navštěvují místní klubovnu, kde jsem poznala hodně jiných zvířat. Před nějakou dobou jsem travila společně čás s králikem, který pracuje pro naší klubovnu bylo to hezky, ale musela jsem si davat pozor, abych mu náhodou neublížila měl velmí tenké uši!

Besi, asistenční pes, pes a králík

Poslední dobou vydála jsem se do centra Prahy panečku, co to jsem viděla! Katka mne vzala do kavárny plné koček. Neřikejte to nikomu, ale podle mého názoru jsou kočky veeelmí dívné… A proto nevěnují jim větší pozornost seděla jsem s Katkou a občas si hrala s obsluhou. I přesto, že se kočky hadaly mezí sebou, nedonutily mne abych se za nimi pustila jsem seriózní fenka!

Stejného dne potkala mne další úžasná věc zzase jsem potkala Honzika a jeho rodičů! Bavili jsme se o tom, kdy konečně budu moct s nimi bydlet. Vypada to takhle, že ještě před koncem roku budu s nimi každý den!

Ach, téměř jsem zapomněla na nejdůležitější! Musím se pochlubit, že 12. září byl mi udělěn diplom ukončení psí akademii! Samozřejmě postarala jsem se abych pěkně vypadala: oblekla jsem si togu a speciální baretvypadala jsem jako skutečná studentka! Na závěr ceremonie jsem musela slíbit, že vždycky budu pomáhat Honzíkovi a jeho rodině. Líde, kterří přijímali můj slib si drželi berlu – vypadal trochu jako pól, který mi hází Katka a čeka než ho přinesu. Na štěsti tentokrát nemusela jsem nemusela za ničim běhat stačilo, že jsem berlu po slibě olizla. Byla velmi studená!

Po ukončení ceremonii jsem se zase potkala s Honzíkem a jeho rodičma. Mám velmi rádá ty setkání i vidím, že také oni se už nemohou dočkat, kdy konečně budeme bydlet spolu! Budu se snažit jim pomáhat, jak nejlépe dokážu.

Proto ted‘ už končím čekájí mne další školení, na kterých se naučím jak spravně přinášet veškere předměty, který se mohou hodit mé rodině. Zatím mi to jde celkém dobředoufám, že si tak myslí i trenéři a jsou na mne hrdí!

Nezapomenteňte za ňakou dobu zase navštivít můj blog další příspěvek už zanedlouho. Mějte se hezky!

Besi, asistenční pes, trénink asistenčního psa

PS: Chcete vědět jak zněla moje přísaha?

Slibuji při svém nejmilejším jídle,
že budu věrně sloužit svému člověku,
podávat, přinášet, otvírat, označovat, vodit a vůbec pomáhat,
tak jak jsem byl vycvičen a jak mi napovídá můj instinkt.
Budu svému člověku oddaným společníkem
a vynasnažím se vždycky poslouchat,
jako bych znovu a znovu skládal zkoušku,
která mě opravňuje k mé službě člověku.
Tak s úsměvem a pýchou olíznutím žezla

Komentář

1 comments

Horáčkovi

Horáčkovi

Přidáno: 20.11.2015

Dobrý den,,jsou to krásně napsané články,,které jsou zároveň moc úžasné. Besinka je naše zlatíčko a zároveň další člen naší rodiny.Moc děkujeme sponzorům za Besinku a celému týmu Helppes za výcvik Besinky. . Horáčkovi

reply