Honzik & Besi

Rozhlasový program a překážková dráha, aneb ze života asistenčního psa

Rozhlasový program a překážková dráha, aneb ze života asistenčního psa

Přidáno: 18.11.2015 0

Ahoj! Hlásí se Besi. Tak, jak jsem slíbila, se po krátké přestávce vracím se zprávou, co je u mne nového. A že je o čem vyprávět!

Nerada se chlubím, ale minule jsem se mohla cítit jako opravdová hvězda. Vážně jsem byla hvězda! Spolu s Katkou jsme šly do rozhlasového studia, a to navíc do významného – jmenuje se Country Radio. Během pořadu Katka vyprávěla o canisterapii a asistenčních psech. Nejsem si úplně jistá, proč jsem nemohla osobně nic říct do mikrofonu, ale obecně si nemůžu stěžovat – v podstatě většina rozhovoru byla na moje téma. I bez toho by to ale bylo příjemné – byl tam velmi sympatický člověk (rád si se mnou hrál a mazlil se – ráda jsem toho využila :)). I samotné studio je zvlášť zajímavé místo – a to vím, o čem vyprávím, protože jsem si velmi podrobně prohlédla veškeré zařízení, kterého se tam využívá. Ráda bych se tam ještě někdy vrátila… Kdo ví, možná bych potom dostala šanci něco sdělit posluchačům!

Po pořadu jsme s Katkou vyrazily na procházku. Jako opravdové hvězdy jsme se vydaly po obchodech, ale nezapomněly jsme i na ty denní věci, jako je třeba návštěva pošty. Během procházky Katka měla geniální nápad – vzala mne do obchodu s chovatelskými potřebami. Ačkoli mi tam nekoupila nic zvláštního, měla jsem příležitost udělat si nové přátele. Byli tam i králíci – tak jsem si musela dávat ještě větší pozor, ale já se přece dokážu správně chovat ve společnosti! Byly tam i morčata – jsou příjemná, ale hodně piští. Naštěstí mám andělskou trpělivost!

Vzpomínám na ten den jako velmi sympatický – opravdu se mi líbil, což se projevilo i mým nepřetržitým máváním ocasem. A protože sama jsem měla dobrý den, chtěla jsem předat trochu své radosti I ostatním – tak jsem se usmívala na kolemjdoucí, co nejvíc jsem mohla!

Vraťme se teď k mému školení – pořád se učím, nemyslete si, že si jen užívám slávy jako celebrita 😉

Minule jsem cvičila přinášení různých věcí. S papírovými ubrousky mi to šlo celkem fajn, a tak jsem se dostala na vyšší úroveň: „magické pouzdro”. Tak tomu říká Katka, ačkoli je to prostě malá plastová láhev, ale v podstatě jí musím dát za pravdu – uvnitř je spousta lahůdek… Naštěstí si Katka občas připomene, že mi to dobře jde a že jsem si svou těžkou prací zasloužila nějakou odměnu – potom mi dovolí něco sníst :)

besi_i

Kromě „magického pouzdra”, se zabývám ještě něčím: sportem! Poslední dobou spolu s Katkou dělám „psí parkour”. Na začátku jsem z toho moc nadšená nebyla, ale pak jsem zjistila, že se v podstatě se jedná o trénink mé hbitosti – a užívám si ten trénink nejlépe, jak můžu! Když si vzpomenu na několik těch překážek… – je tam obruč (skrz kterou skáču), chatka (na kterou lezu) a rovnovážná houpačka (po ní chodím, ale musím si dávat pozor na rovnováhu), musím přiznat, že obdivuji sebe samu, jak rychle jsem se naučila všechny ty překážky procházet! Kromě toho – lépe ovládám vlastní tělo a opravdu si toho vážím.

Ted‘ už budu muset končit – musím se připravit na další skvělou věc. Katka říká, že konečně je čas, kdy… můžu jít na koncert! Velmi se na to těším, ale stejně jako ona přemýšlím, zda mne hlasité zvuky nebudou rušit. Po koncertu pojedeme na veletrh Rehaprotex do Brna – zúčastni se jich naše sdružení, tak tam nemůžeme chybět ani my!

Jsem zvědavá, kdy konečně potkám Honzíka a jeho rodiče – schází mi…

Vaše Besinka a Katka – už se těšíme na další pořad!

Komentář